† 31. 07. 2009 | kód autora:
fKo Nikdy bychom neměli říkat - nikdy ! Zvlášťě pak mlčet k tomu, co by si nikdo ani omylem nedovolil v jiné zemi - kdežto naopak u nás, je to tak, jako by bylo dovoleno úplně všechno ! Horší je to, že je dost pitomců, co naše politiky kryjí a omlouvají jejich - neomluvitelné "panování"!
† 22. 07. 2009 | kód autora:
AMc
Malichernosti - co ztrpčují život.
Tato kategorie je známou i z daleko dřívější doby, ale mám silný pocit, že nyní hodně rychle narůstá. Co je tím konkrétně myšleno ? Například tzv. mezilidské vztahy a to všude okolo nás.
Na úřad když musíte v nějaké záležitosti zajít, jdete tam s obavami. Co třeba stačilo ještě před 6 – 8 roky k nějaké změně v dokladech, dnes je úplně jinak . Když máte tu smůlu, že necháte v autě doklady i s kabelkou, byť na hlídaném parkovišti, při návratu k autu zkoprníte. Zadní okénko je rozbité – kabelka s mobilem je v háji a nejenže se vám policista vysměje ! Začnete po zlosti z vlastní hlouposti a naivity – cestu k sehnání nových dokladů. Nejen, že žasnete nad tím, kolik vás to bude stát, ale co si mimo jiné vyslechnete od "přemoudřelých" úřednic (ků)... proč, jak, tohle je k ničemu – musíte mí to, to a ono.Snad každého z nás to potkalo a sotva sám "uchlácholen" pocitem, že snad mám smůlu vybránu na nějakou dobu (čím déle, tím lépe) – jsme rychle vyvedeni z omylu a třeba tam, kde bychom to nejméně čekali.
Můj případ se po letech relativní spokojenosti / i když s výhradami/ - jaksi až nepochopitelně zvrtnul v České Spořitelně. Začnu od Adama, tedy tím, že jsem byl jedním z prvních, kdo si založil Sporožirový účet ( chtěla to MŠ i ZŠ – platby obědů a Družiny) a vida – za 10 Kč za vedení účtu a za dob, kdy ženy za přepážkami, byly ochota sama, přestože veškerá dokumentace, se dílem psala na psacích strojích a mašinkách pro finanční transakce na monstrech nepodobných pokladnám z obchodů. Efekt, ale perfektní ! Vše bylo včas a v pořádku vedeno a poslaný výpis – byl účtován za 1 Kč, později byl navyšován až k 5 Kč.
S nástupem počítačů jsem se zajisté nejen já, domníval, že se práce zrychlí i z efektní a výpisy sice asi podraží, ale když budou vytištěny vlastně ihned po jakési měsíční "uzávěrce", budou chodit přesně v ten a ten den apod. To jsem se ovšem velice mýlil a navíc poplatků notně přibylo. Za výpis 10 Kč, za každou položku v něm X Kč a výsledek – 800 Kč navíc a za nic ! Udivilo mne pak o to víc, že tento "ústav", byl za r. 2005 a 2006 vyhodnocen jako Banka roku ---asi za to, že Poplatky byly zvednuty na 1000 Kč.
Žena je dost v těchto věcech konzervativní, tak mne umluvila, že to sice je "zlodějna", ale setrváme tam, kde jsme už tolik roků.
Zavedení světelných tabulí a lístků k nim asi přijímala většina klientů kladně s tím, že snad se doba čekání zkrátí na minimum. Ne na dlouho. Jít uložit svoje peníze se změnilo v loterii, jak dlouho bude trvat , než bude vaše číslo na tabuli. Z dvou "hotovostních" přepážek, je v provozu většinou pouze jedna. Až tam někdo udělá "kravál", pak vedení zareaguje, ale většinou je klid a zaměstnance - to vůbec nevzrušuje.
Bezhotovostní přepážky, to je kapitola hodna extra třída. Napřed asi ne moc vyvedený a kapacitně omezený software sem tam – dělal psí kusy a stalo se, že PC "spadly", tak, že Spořitelna měla z technických důvodů – zavřeno od ½ dne, ale i den a půl.
Nyní je vybavena zřejmě jak výkonnými PC, tak daleko stabilnějším software, ale – ať jsem potřeboval tarif na mobil převést na tzv. Inkasní způsob platby, nebo paušál za internet – problém ! Máte to zde vloženo v PC a platba bude ke dni 5 tého, každého měsíce – kolem 15 dne v měsíci dopis od O2, nebo firmy, co mi internet instalovala. Připadal jsem si jako blbec a nebylo vyhnutí, než se jít do Spořitelny dohadovat, jak je možné, že se stalo, co se stalo. Jak ? PC je neobyčejně "chytrá" věc, ale k ničemu, když do něj zadáme blbé údaje, respektive je – neuložíme do jeho paměti....
Pro mne i pro ženu všechno vygradovalo nedávno! Od dětí jsme k Vánocům dostali jako společný dárek zapojení satelitního DIGI TV . Vlastní instalace satelitu a jeho ovladače,se platila po instalaci – na ruku. Smlouva o paušálních poplatcích vystavena a podepsána s tím, že každý měsíc a opět nejlépe formou inkasní platby, bude z našeho účtu odesláno 256 Kč.
Všechno proběhlo podobně, jako výše uvedené transakce a co následovalo ? Také totéž, co jindy. Dopis se šekem a hrozba penalizací, pokud částka nebude uhrazena do ..... atd.
Dost často chodívám tyto záležitosti vyřizovat sám, zatímco žena pochodí nějaké nákupy. Tentokrát byla se mnou a až se "vyjasnilo", že kolegyně – to opravdu nezadala, tak jak měla a slečna, co to "opraví" a šek na bezhotovostní platbu "ochotně" vypíše – vyrukovala s tím, jestli jsme neuvažovali o službě Banking či jiné formě plateb. Někdo z vás si nechá převést SD přímo k nám, my vás budeme jak SMS, tak elektronickou poštou informovat o každém "pohybu" na účtu atd.
Nerad se pokud nemusím projevuji ironicky, ale tentokrát jsem prostě – nevydržel ! Samozřejmě, že se našeho souhlasu nedočkala, naopak úvaze o zrušení účtu, tam, kde jedna ruka neví, co dělá ta druhá .
Že to v jiných Bankách docela dobře funguje, vím mimo jiné od syna i dcery. Ovšem jim se už delší dobu takové "přehmaty" nestaly.
Spěje to k tomu, že většina lidí i nás starších k tomuto způsobu stejně dojde... Ovšem za předpokladu, že to nebude "kaženo" těmi, kdo to nabízí a co vím, tak za eventuálně získanou "dušičku", dostane provizi.
Pak se já blbec divil, co způsobilo tak vekou fluktuaci ve Spořitelně – už se nedivím, spíš si říkám, že člověku nezbývá, než se chybami učit, ať je mladý, nebo senior.
† 22. 07. 2009 | kód autora:
AMc
Čím dál hůř .
Sledování Televizních novin, je asi u většiny z nás nepsaný zvyk, jímž začíná večer u tohoto masmédia strávený.Zprávy jsou od toho, aby byly aktuální, ale v čem a jak objektivně se ten či jiný obor činnosti v naší společnosti "hodnotí" - to už je pádný důvod k zamyšlení. Na většinu objektivně podaných zpráv, člověk asi nereaguje – vyslechne a "vstřebává".
Ovšem na jiné a to především v poslední době – nejčastěji – vyletí hladina adrenalinu na maximum a ne zrovna slušná slova, vyletí z úst, jako pára z papiňáku. Nevím jak je to u vás, ale u mne je to zmínka o soudech, trestné zodpovědnosti ap.- zkrátka a jasně řečeno – soudy ,justice -a jejich katastrofální úroveň a co z toho plyne pro řadového občana.
Netuším jak kdo z vás se dívá na třeba stokrát omílaný proces s Dr. M. Horákovou na jedné straně a na straně druhé bez taktických a právnických "kliček" - okatě až provokativně – smetená kauza J. Čunek – pod pomyslný stůl. O tom, že v našem justičním systému se dějí neuvěřitelné věci, se asi rozumný člověk hodně zarazil, když bývalý ministr Němec s gestem hodným vladaře všehomíra – zastavil stíhání katarského prince a s naivitou až neuvěřitelnou, jej pustil do země původu /podléhající roky vládě jeho rodiny, s čímž a jak taky jinak souvisí i jejich právní systém/..
Jak se věci mají a co si o tom všem asi má myslet občan ? Dr. Vesecká by měla jít od válu, netvrdí jenom Zelení, ale i ombudsman a bývalý ministr Spravedlnosti Dr. Motejl. Premiér naopak tvrdí, že tuto dámu "nedá" a nebude s nikým o jejím bytí, či nebytí diskutovat. Neudivilo mne tedy zase až tak moc, že to asi schytá ministr Pospíšil.
Jak vidno je asi vše nasměrováno na naši už typickou variantu – vlk se nažere a koza zůstane celá ( paní státní super zástupkyně). Co se změní v justici ? Co asi ? Nejspíš ministr a že by za sice mladého, ale jistě schopnějšího, než byl ten minulý – přišel opravdu právník, typu Motejl, či Rychetský – tak to ani omylem.
Jak víme od klukovských let – ono sáhnout do vosího hnízda, chce docela odvahu i počítat s nějakým tím žihadlem, co u toho většinou dostaneme. Nemyslím, že je naděje, že tato rizika někdo podstoupí. Brát ministerský plat a dělat málo, nebo nic, to ano, tam by o adepty nouze nebyla.
Nedělejme si tedy iluze, že se naše soudnictví a vztahy v justici jen tak změní k lepšímu. To by tam museli přijít úplně jiní lidé a to je úplně stejná utopie, jako u našich politiků.
Naše demokracie se vyvíjí – ale jakým směrem ?
† 12. 07. 2009 | kód autora:
4v8
SANDY.
Sandyho, si vnuk Martin "vymodlil" už před 9 roky. Padl do oka všem, nejen vnukovi. Je to rasa King Charles Chevallier a je ve "zlaté" verzi. Má velmi hustou srst a je to mazlík a pes domácí. Zaštěká jenom zcela vyjímečně a úplnou výjimkou, je štěkot z "obranných" důvodů. Je to prostě velmi klidný pes a i nám se ženou ihned učaroval. Jak vnuk, tak především zeť, navrhl už když byl vylekaným štěňátkem, že by k nám měl - chodit do "školky". Aby si u nás zvykl, a neměl trauma a stres, když pojedou třeba na dovolenou. Sandyček si u nás nejen rychle zvykl, ale na rozdíl od svého "domova", si vysondoval, zda si může vyskočit na válendy, nebo v kuchyni vyskočit na stůl a z něj poté si lehnout na parapet a koukat z okna. Doma na stůl nesmí a parapety z domu nezná, protože u nich ve velmi hezkém a velkém bytě – neexistují – bydlí až pod samou střechou. Nyní, kdy tento článek píši, klidně spí pod stolem v kuchyni.
Není u nás jen o dovolené, ale i při jiných příležitostech se především já (jeho náhradní pán) často vídáme. Je poslušný a všemi mastmi mazaný a i když to zní divně – říkám někdy, že má "psí univerzitu". Je "členem" rodiny, ale článek píši z jiného důvodu. O tom, že inteligentní pes nám lidem velmi dobře rozumí, to je obecně známo. Jak se dokáže "urazit", jsem se přesvědčil nejednou a není to tak dlouho, co se urazil poté, kdy jsem se u nich jenom v kalupu "otočil" pro DVD, co pro mne byly na smluveném místě připravené a já si dovolil je jen vzít a Sandyho nevzít ven na 0,5 – 1.hod. "vycházku" ."
"Trucoval" ještě víc, než po týdnu a až poté, co jsem mu já i jeho "pán" Martin vysvětlili, že to nešlo, když na mne čekali v autě, vzal mne na milost – což u něj představuje pořádné podrbání na břiše, které je zakončeno jeho objetím a olízáním celé tváře i uší a krku. Asi nejsilnějším zážitkem však bylo to, co se stalo před šesti roky, když byli na Mallorce a já na vyvětrání bytu a zalití květin, byl nucený vzít pejska s sebou ( jindy je s manželkou a já tam chodím sám), do jejich prázdného bytu. Dodnes mne mrzí, že jsem neměl aspoň mobil s foťákem, nebo foťák (a pustil jej na video). Sandy byl v totálním šoku a na místě, kde má své misky – šokovaně seděl a jeho mimika, asi říkala jediné - tak se tedy věci mají, někde se válejí u moře ( nebo kde) a mne nechají na krku tomu, koho taky rád vídám a vím, že si navzájem rozumíme – ale Martin to není !
Po nejméně tří minutovém šoku, mne začal "pronásledovat" po bytě a bylo to něco jako parodie z Laterny Magiky. Krok já, jeho kroky se mnou. Jak jsem se zaléváním květin skončil a Sandy zaregistroval, že jsem začal zavírat i okna, v tu ránu ležel napříč u dveří od bytu a jako by mi pohledem sděloval : " Tebe si "utéct" nenechám, to si piš !" Ležel s hlavou na packách a pozoroval každičký můj pohyb.
Nejsem psycholog, ale tak apatický, nesoustředěný a dalo by se říct, že i "otrávený", jako po zbytek dne snad ani předtím, ani po tom nebyl. Pro něj (i pro mne), jsem s dobrým úmyslem chtěl vše kompenzovat tím, že půjdeme naproti manželce až kolem 18. hod. skončí v obchodě. Kompenzace se nevydařila a moc nechybělo, aby neskončil pod kolem projíždějícími koly, menší party cykloturistů. Sandy se sice ze šoku "vyspal", ale úplně jinak reagoval na mobily .
Jinak reagoval na auta a co mělo šedavou barvu a na střeše nosné "sáňky", považoval asi za jejich potencionálního Renaulta. Vyšší a "udělanější" mladíky si taky zcela jinak "prohlížel" a zrovna tak drobnější blondýnky mezi 35 – 40 roky. Když mi zazvonil mobil a ozvala se dcera, že už vjíždějí do města, byli jsme na ulici, kterou přijedou. Sandy jako by tomu rozuměl – byl k neudržení ( měl jsem obavy, že je schopen se uškrtit na vodítku) a jak zmerčil zastavující auto a pootevřené dveře, vzdal jsem to jej držet. Vlétl do auta a bral to od dcery k zeťovi, od něj mezi sedadly na kluky a v tomtéž pořadí to 3 krát opakoval. Až všechny olízal a "potloukl" kmitajícím ohonem, teprve uklidňoval dech i kmitání ohonu.
Po příjezdu "domů" si tři dny hlídal každý pohyb všech a Martina de facto nespustil s očí. Musel mu nechávat pootevřené dveře i od koupelny a WC, aby na něj viděl. Od toho dne už uplynulo hodně vody, byli na jiných dovolených i kratších akcích a zřejmě i Sandy na všechno pozapomněl. Jednu věc však ne – když jej k nám dovedou, pak čeká na větu :
" Neboj se Sendíčku, s dědou do prázdného bytu nepůjdeš a on Tě nespustí s očí, to víš. Tak buď hodný, my se brzy vrátíme.
Pak někdo řekne : " Je to jen pes..." Je to pes, ale celá rodina ví své..
† 12. 07. 2009 | kód autora:
4v8
Lesy ČR - státní podnik !
Motto : Hospodaření a ochrana lesů,nebo vandalismus ?
Město Blansko, když jsem se do něj s rodiči stěhoval v r. 1962, bylo lemováno podkovou malebných lesů a ty mu nejenom dodávaly na půvabu . Byly kompaktní, vesměs se vzrostlejším porostem a občané města, je velmi rádi navštěvovali. Rodinná vycházka byla celkem běžnou záležitostí a když například rostly houby, nebylo obtížné i s malými dětmi si přinést z "vycházky" kabelu jedlých hub. Tak tomu bylo asi do konce 80. tých a počátku 90. let minulého století.
Jedny z nejhezčích lesů, obklopovaly příměstskou část Obůrka a pokud houby rostly, nejezdili sem za nimi jenom občané z Blanska, ale i nemálo Brňanů. Cesty a pěšiny byly velmi dobrými orientačními body, stejně tak pak několik potůčků. Bylo tedy docela nenáročné se věnovat houbaření a přitom lehce uhlídat i malé ratolesti. Koncem 80. let, se začaly množit "lapače" na kůrovce, ale pokud se někde těžilo dřevo, těžilo se asi v míře opravdu nutné a když už musela jistá plocha být vytěžena, vzápětí se na prázdné mýtině objevila Oplocenka. Závěrem r. 1989 došlo jak známo k tzv. Sametové revoluci. O něčem se diskutovalo hned a bouřlivě, o něčem méně, anebo mnohem později. Sem se přidaly diskuze na téma privatizace a také restituce..
Zatím se zpočátku 90 let nedělo nic, ale ve vzduchu visel jeden velký otazník. Budou se restituce týkat těchto překrásných lesů ? Patřily staletí starohraběcí rodině Salmů a ta zdaleka nevlastnila jenom tyto lesy, ale téměř 1/3 plochy okresu. Mně a známé houbaře na jedné straně velmi překvapilo množství hub co rostlo počátkem 90. let.
Kdo věděl kam jít, vracel se za 1,5 – 2 hod. s plným košíkem. Myslím, že to bylo v r. 1991, kdy nás ale šokovala i jiná věc. Vycházeli jsme už z lesa ven, když jsme slyšeli hukot těžkého traktoru. Jel po úzké pěšině a k našemu údivu v hydraulickém rameni natočeném před kabinu, držel kládu asi 5 -6 m dlouhou "napříč" - kláda se mu kymácela celou svou délkou před očima. I nám laikům bylo jasné, že tak úzkým místem jen tak neprojede..
Omyl – projel, stylem – tam se ulomila větev silná jako lidská ruka ( ze zdravého smrku), tam odlétl kus kůry. Všechno vygradovalo tím, že se kláda vzpříčila a traktor "uvízl". Traktorista se s tím "nepáral". Couvl si asi 8 -10 m nazpět a s rozjezdem si to nasměroval zpátky. Silné praštění co následovalo, přineslo to, co se dalo očekávat. Odlétl asi 2 m slabší konec klády a na straně kde byl kmen silnější, odlétla ze zdravého stromu silná větev i s kusem kůry. Traktorista pokračoval "vítězně" dál a na naše posuňky, zareagoval velmi výmluvným gestem.. Hříšná myšlenka, že restituce a "hospodaření" s těmito lesy by mohly mít přímou souvislost, se nabízela zcela logicky, ale i fakt, že to bude i o tom, v jakém stadiu je věc u toho kterého soudu.
Rok 1993 byl z houbařského hlediska - rokem století a já byl konkrétně ještě 11.11. v lese a přinesl asi 3 kg hub. Má bilance léto- podzim toho roku byla cca 210 kg hub – ale těžba – jako když utne ! Další rok byl neslaný, nemastný, ale když jsem do lesa vyrazil, že přinesu alespoň pár bedlí, když jsem se s nimi vracel k Obůrce, u tamního hřiště jsem zíral a nevěřil vlastním očím. V místě, kde byla nedávno malá oplocenka, zíval na nás "houbaře" Průsek. Do hloubky asi 400 m a na šířku asi 150 m.
Cestou domů, jsme v MHD jednoznačně dospěli k názoru, že i když je kůrovec značným nebezpečím, o něm tak gigantický Průsek, jenom nebude. O to víc jsme žasli asi po necelém měsíci, když se "Průsek" v plné šíři prohloubil asi na 700 – 750 m... Napadlo mne a řekl to nahlas : " Těžká armádní technika kdyby to srovnala, přidalo se k tomu část hřiště a pole za ním, mohou sem sedat těžká letadla Jumbo .Jet NATA ( do nějž jsme měli velké pilno lézt) a tankovat zde.."
Nebudu zde rozebírat, jak to pokračovalo rok od roku. Bez přímých důkazů se těžko co dokazuje a co vím, tak i jinde mizí lesy a to nejenom po vichřicích, či jiných kalamitách. Tady to pokračovalo tak, že mizela postupně nejhezčí místa vzrostlého lesa. Kde jste dříve váhali, kde asi leží ta která vesnice – dnes ji máte jako na dlani, když jste na vyvýšeném místě štětěné cesty, jež bývala něco jako jistá osa. Z hlubokých lesů zbyla jeho torza a myslím, že by nebylo velkým problémem zde například nafilmovat jak to asi mohlo vypadat po pádu tzv. Tunguzského meteoritu.
Ono to totiž asi tak vypadá. Průseků je zde už asi jen tolik, co sem tam zbylých stromů a každý milovník přírody, který by sem zavítal, bude nejen žasnout a skřípat zuby. Stejně jako já i jiný houbař by si zřejmě položil otázku : " Je toto vůbec možné, že tak s lesem "zacházejí" profesionálové ? "
Přijeďte se podívat – našli by jste to snadno – hranice CHKO Moravský kras, jsou sotva pár stovek metrů od jednoho z "taky průseků".
Kdo je udiven tím, že se mění klimatické podmínky rok od roku k horšímu, tady má jeden z důkazů, proč tomu tak je. Nejenom amazonské pralesy mizí po stovkách kilometrů. I u nás v zemi do nedávna se honosící krásnými lesy, budeme jenom našim vnukům ukazovat jejich fotky. Pokud se tam někdy lesy vrátí, pak naši vnuci se jich kolem svých 60 ti let možná dožijí ?!
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
